ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

Druhý den ráno jsem sešel dolů na snídani.

"Ahoj," řekl jsem Zaynovi

"Ahoj," upil si kávy.

"Dobré ráno sluníčko," usmála se Trisha a já ji úsměv opětoval. "Jak je Harrymu?"

"Ještě spí. Snad už na tom bude líp," sednul jsem si.

"Mluvil jsem s Gemmou. Řekla mi že po tom co řekla Harrymu že jejich otec umírá na rakovinu, jel s ní Harry do nemocnice. A Des mu řekl nějaké pěkné odporné věci," povzdechl si.

"Jaké věci?" zeptal jsem se.

"Něco v tom smyslu, že si přeje aby umřel on místo něj," řekl.

"To je hajzl," zasyčel jsem.

"Znám Dese už čtrnáct let a nikdy, nikdy v životě neukázal ani kapku laskavosti nebo něhy. Takoví muži jako on, nemají právo mít děti. Jenom jim zkazí celý život, protože je nedokážou milovat, a potom... bůhví co z nich vyroste, jako Harry," řekla.

"To neříkej mami. Harry má možná komplikovanou povahu a není ani zdaleka dokonalý, ale kdo je. S porovnáním s jeho otcem je vlastně hotový anděl," řekl Zayn.

"Já vím zlatíčko," pohladila ho Trisha po vlasech. "Ty víš že tak jsem to nemyslela."

"No. Já nevím. Myslíte že bych měl jít do jeho bytu s ním? Jestli na tom bude pořád stejně," řekl jsem po chvíli.

"Určitě by jsi měl jít," řekla Trisha. "Myslím že Harry tě ted vážně potřebuje. Všechna ta bolest a křivdy z dětství se zase naplno ozývají, a on ted při sobě potřebuje někoho, kdo ho miluje."

Já jenom se slabým úsměvem kývl.

"Dobré ráno," vešel chvíli nato Harry do kuchyně.

"Dobré ráno," usmála se Trisha. "Dáš si snídani zlato?"

"Ne, děkuju. Možná snad čaj," posadil se s úsměvem vedle mě.

"Spal jsi dobře?" položil mu Zayn ruku na rameno.

"Docela jo," dotkl se Harry jeho ruky. "Díky."

"Harry. Chceš abych se s tebou vrátil do tvého bytu? Teda, na pár dní, dokud nebudeš úplně v pořádku." zeptal jsem se ho.

"Byl bych ti vděčný," podíval se na mě, vzal mou ruku a pohladil mě po vlasech.

"Dobře," usmál jsem se a nechal jsem ho at mě políbí.

Nemínil jsem se k němu vrátit, alespoň ne hned, ale chtěl jsem být při něm a pomoct mu

****

Čtyři dny nato Harryho otec zemřel. Na jeho pohřbu se zůčastnilo opravdu mnoho lidí, z velké části obchodníci a zaměstanci jeho firmy. Zvlášní bylo, že nikdo nebrečel. Ani jeho žena, ani Gemma, ani Harry. Celý ten pohřeb byl tak nějak zvláštní. Sice účast byla hojná, ale zdálo že nikdo ho skutečně neoplakává. Když se pohřeb skončil, šli jsme do jejich domu. Musel jsem Harryho přemluvit, aby tam šel. Mělo se tam na něj vzpomínat, třeba zmínit ty nejhezčí okamžiky s ním, ikdyž podle Harryho jich vskutku nebylo zrovna moc. Každopádně, byl to jeho otec a přišlo mi správné jít tam.

Dům byl vážně obrovský, skoro jako palác. Když jsme tam vešli, všude byla dokonalá výzdoba a na stolech bylo rozmístěné občerstevní a alkohol. Připadalo mi to tak trochu jako oslava. Držel jsem Harryho za ruku a vedle nás šli Zayn a Trisha. Po pár minutách svolali všechny do haly s tím že bude mluvit Harryho matka. Sotva jsem ji viděl, ale už od pohledu měla určitě ráda svůj majetek, a dávala to patřičně najevo. Její diamanotový nádherlník svítil už na dálku. Měla už po padesátce, ale vypadala na svůj věk velmi dobře. Stoupnuli jsme si vedle Gemmy a jejího manžela a čekali až začne mluvit.

"Drazí přítomní," nadechla se zhluboka. "Děkuji vám že jste sem dnes přišli. Jak víte, opustil nás náš milovaný Des. Můj manžel, otec mých dětí, hlava rodiny."

"Jaké rodiny," řekl Harry tiše a já položil ruku na jeho rameno, aby přestal.

"Ehm," odkašlala si. "Des byl celých třicet let vzorným manželem, otcem a ředitelem společnosti a správcem rodinného majetku. Víte, pořád ještě nemůžu uvěřit že je pryč," zakryla si pusu jako by chtěla plakat, a Harry otočil oči v sloup. Je pravda že to vypadalo docela dost falešně.

"Omluvte mě," usmála se. "Myslím že bude lepší když všichni zavpomínáme na chvíle strávené s ním. Možná... kdyby se chtěl někdo o něco podělit..."

"Oh, já bych se rád podělil," udělal Harry krok vpřed.

"Harry," sykl jsem, ale on dál pokračoval v chůzi. Vzal si skleničku s alkoholem a napil se. Pak se postavil jenom koused od své matky, která vypadal že by nejradši hned odešla.

"Opustil nás můj drahý otec Des. Úžasný člověk, manžel, otec, viď mami?" usmál se na ni. Ta jenom nervozně odvrátila zrak.

"Harry, prosím tě," ozvala se Gemma.

"Ne sestřičko. Nech mě prosím," otočil se na ni. "Máme se podělit o naše vpozmínky ne? Nic jiného nemám v plánu," napil se znovu. "Upřímně, vážně nevím kde mám začít, o jaké úžasné vzpomínky se mám s vámi podělit. Oh, možná mě někteří z vás neznáte. Jsem Harry Styles, Desův buzerantský syn," zasmál se a místností se prohnala vlna údivu a šepotu.

"Myslím že někteří, možná většina z vás, to nevěděla. No, vždyt toho dne kdy se to rodiče dozvěděli, mě oba zapřeli. No, napřed mě můj otec zmlátil, pak mě zapřel," zamsál se znovu a ještě jednou se napil. "Tak nevím. Myslím že vás nebudu okrádat o váš drahocený čas a zkrátím to."

"Styď se," zasyčela jeho matka.

"Proč mami? Řekl jsem snad něco co není pravda?" podíval se na ni.

"Byl to tvůj otec," řekla podrážděně.

"Můj otec," vydechl. "Můj otec. Ten úžasný člověk, který nechtěl aby jsem se já nebo moje setra narodil? Ten člověk, který si ze mě udělal terč pokaždé když se mu něco nelíbilo? Který na mě vytáhl řemen, když jsem přinesl horší známku než trojku? Ten který mě nutil běhat pořád dokola na přímém slunci, dokud jsem se nepozrvacel? Nebo snad ten který když se opil, začal obtěžovat svou vlastní dceru, já se mezi ně postavil a nechal jsem ho at mě radši pořádně zbije, zatímco ty jsi ležela nahoře v posteli a dělala že nic neslyšíš? No, možná jsi byla stejně opitá jako on, ne mami? Můj otec. Můj otec. No, a moje matka. Úžasná křesťanka, velká dáma. Která ve skutečnosti není nic jiného než bezcitná, odporná alkoholička!" řekl jí přímo do očí a ona mu dala facku.

"Pravda bolí," řekl po chvíli s úsměvem.

Já, spolu se Zaynem a Trishou jsme šli za ním a odvedli jsme ho pryč. Před odchodech si neodpustil vypustit ještě pár poznámek na její adresu.

Když už jsme byli venku, přitlačil jsem ho k autu, protože se pořád nepřestaváal smát, skoro jako šílenec.

"Harry, proč jsi to udělal?" zpetla jsem se.

"A co jsem udělal,?" pohladil mě po vlasech, ale já jeho ruku sundal.

"Nech ho být Nialle. Musel to udělat, aby to ze sebe dostal," řekl Zayn.

"Harry," vzala Trisha Harry jemně za límec. "Pamatuj si jedno. Ty jsi mnohem, mnohem lepší než byl tvůj otec. Nebo než je tvoje matka. Myslím že ty a Gemma jste dvě jediné dobré věci které zvešly z jejich vztahu. Zkus se už dál nesnižovat na jejich úroveň a dokaž že nejsi jako oni. Že nepotřebuješ k životu ani alkohol, ani nezávazný život, že chceš rozdávat lásku, aby jsi taky mohl dostávat. Snaž se být šťastný, zapomeň na minulost, a představ že tímto dnem začneš od znovu."

Harry na to nic neřekl, jenom ji s lehkým úsměvem políbil na tvář. "Děkuji ti Trisho. Ty jsi jako moje máma. Moje opravdová máma," pohladil ji.

"Zlatíčko, ty víš že tě mám taky ráda. Ikdyž na tebe třeba nadávám a ne vždy tě podpořím v tvých rozhodnutích ale mám tě ráda. Moc tě mám ráda, ikdyž ne, tak jako tihle dva," podívala se se smíchem na nás.

Harry se na nás taky podíval a šel Zayna objat.

"Mám tě rád Harry," řekl Zayn slabě.

"Já tebe taky," políbil ho do vlasů.

Pak přešel ke mě.

"Půjdeš se mnou domů?" vzal mou ruku.

"Ano," usmál jsem se. "Pamatuj si že já při tobě vždycky budu stát, protože tě miluju."

"Já vím," zašeptal a políbil mě dlouze.

Já ho objal. Upřímně, v tu chvíli jsem tak trochu doufal že mi konečně ty slova opětuje, ale jako vždy, jsem se nedočkal.