ONE DIRECTION FAN FICTION

HARRYHO POHLED

Na druhý den jsem se probudil až odpoledne. Přišel jsem domů až ráno a dost jsem toho vypil. Když jsem se rozhlédl po bytě, najednou mi došlo že už tam Niall není. Že neleží vedle mě, že už ho možná nikdy neuvidím, že ho už nikdy nepolíbím. Je pravda že si věcí začneš vážit až když je ztratíš. Bral jsem Nialla jako samozřejmost a to byla chyba. Nedivil jsem se mu že odešel. Kdybych já byl na jeho místě, udělal bych to samé. On si zasloužil víc. Zasloužil si někoho lepšího než já. Po tváři mi stékaly slzy, které jsem se ani nenamáhal otírat. Chtělo se mi umřít. Vážně mi příšerně chyběl. Měl jsem chuť jít za ním a poprosit ho o ještě o jednu šanci ale věděl jsem jak vypadám a v jakém jsem stavu. Navíc, vážně jsem pochyboval že by se jenom tak vrátil. Zbytek dne, až do večera, jsem strávil ležící na gauči, hledíc na zeď a popíjejíc veškerý alkohol který jsem našel. V sedm večer jsem uslyšel klepání na dveře.

"Je otevřeno!" zařval jsem.

Po chvíli vešel dovnitř Zayn.

"Co tady děláš?" upil jsme si láhve.

"Přišel jsem za tebou. Celý den nezvedáš telefon," sedl si ke mě. "Měl jsem o tebe strach."

"Strach?" zasmál jsem se pateticky. "Jsem úplně v pohodě, nevidíš?"

"Harry. Nečekal jsem že tě to takhle sebere," rozhlédl se po pokoji a pak zase na mě.

"Jo, no. To jsme nečekali ani jeden z nás," usmál jsem se a dál jsem pil.

"Harry, bože. Proč jsi to musel celé tak pokazit? Sakra, vždyť jsi našel kluka který tě opravdu miloval, mohl jsi s ním být šťastný."

"Víš co si myslím o lásce," řekl jsem.

"Jasně. Je to jenom fráze, kterou se lidi obelhávají. Vím že tvoje rodina stojí za hovno, s výjimkou tvojí sestry. A vím že jsi se nikdy nezamiloval. Ale to neznamená že nedokážeš milovat. Proč si nedokážeš přiznat že i ty chceš cítit lásku, být šťastný? Vždyť to není tak těžké. Stačí jenom sundat tu masku za kterou se schováváš."

"Máš ještě další chytré kecy?" pousmál jsem se.

Zayn mi vytrhl z ruky láhev a položil ji na stůl.

"Co to děláš?" řekl jsem podrážděně.

"Víš že Niallovi nabídli další výstavy? Že možná odjede pryč? Je ti jedno že ho možná navždy ztratíš?"

Já zůstal na chvíli mlčet. "Už jsem ho přece ztratil."

"Harry. Vím že jsem možná dost přispěl k vašemu rozchodu ale doufal jsem že tě to probudí a změníš se. Kvůli němu, kvůli sobě. Kvůli vám," povzdechl si.

Já najednou propukl v pláč.

"Harry," řekl Zayn starostlivě a objal mě.

Já mu brečel do hrudě.

"Ty ho vážně miluješ že jo?" zeptal se mě, zatímco mě hladil po vlasech

Já jenom dál brečel a slabě jsem kývl.

"Tak mu to řekni než bude příliš pozdě," řekl.

"Ne. Chci aby byl šťastný a se mnou nikdy nebude," vzlykl jsem.

"Harry," zašeptal a políbil mě do vlasů. "Vybreč se a pak zkus dát dohrmoady. Dejte si pár dní na přemýšlení, prostě ať získáte trochu odstup. Prosím tě vzpamatuj se, dokud není příliš pozdě. Prosím. Nemůžeš zahodit možná jedinou šanci být opravdu šťastný."

Já dál brečel a vážně jsem nevěděl co dál.

NIALLŮV POHLED

Ležel jsem v posteli, kterou mi Trisha nabídla na pár nocí a hleděl jsem do stropu. Slzy mi stékaly po tvářích a vážně jsem měl chuť odejít daleko a zapomenout na Harryho. Ale nedokázal jsem to. Dostal jsem nabídku na půlroční pobyt ve Španělsku, kde bych mohl poznat několik skvělých umělců a zároveň vystavit nějaké svoje obrazy ve významných galeriích a uměleckých akcích. Ale nevěděl jsme jestli to vážně chci. Půl roku je dlouhá doba a ikdyž Španělsko není až tak vzdálené, i tak bych dlouho neviděl ani svou mámu, Trishu, kluky... a ani Harryho. Už jsem chtěl vstát a jít do sprchy, když někdo zaklepal na dveře.

"Dále," otřel jsem si slzy.

"Nialle, to jsem já. Musíme si promluvit," řekl Zayn.

"Dobře. Pojď," posadil jsem se a zhluboka jsem se nadechl a zase vydechl, abyž už nebrečel.

"Mluvil jsem s Harrym," sedl si vedle mě.

"Jo? Co říkal?" podíval jsem se na něj zvědavě.

"Vážně tě miluje. Vím že ti to nikdy neřekl a možná dokonce ani neřekne, ale vážně tě miluje. Před tebou ještě nikoho nemiloval, nikdy. Vím to. Znám ho už od dětsví. Než jsi přišel ty, měl jenom známosti obvykle na jednu noc, dny trávil jenom prací, sexem a uživáním si. A vím že s tím nepřestal ani když jste byli spolu, ale i tak to bylo jiné. Všimnul jsem si jak se mu rozzářily oči když uslyšel tvoje jméno, viděl jsem s jakou něhou i vášní tě líbal, vím že tě miluje, moc tě miluje," řekl.

"Prosím nepokračuj," dotknul jsem se se vzlykem jeho ruky.

"Nialle. Ty víš že jsem ti mnokrát říkal ať od něj odejdeš a neztrácíš s ním čas. Ale teď... si říkám že jsem se možná mýlil. Já... vím že jsi láska jeho života. Jsem si tím naprosto jistý. A vím jak ho ty strašně miluješ. Vy dva patříte k sobě. Už to vím," řekl.

"Já... nechci si projít tím stejným. Vím že se jenom tak nezmění," řekl jsem.

"Vím že Harry má spoustu nedokonalostí, ale já... věřím že nikdy nebude nikoho milovat tak jako tebe. A myslím že vaše láska si zaslouží ještě jednu šanci," řekl.

"Potřebuju nějaký čas na rozmyšlenou," řekl jsme po chvíli.

"Chápu. I Harrymu jsem řekl že byste měli pár dní být bez toho druhého a přemýšlet o tom jak to bude dál. Hlavně se neunáhlete. Harry je mi jako bratr a i tebe mám rád. A chci aby jste byli šťastní," řekl Zayn a já ho pevně objal.

HARRYHO POHLED

(FLASHBACK)

"Překvapení!" ozval se křik když jsem otevřel dveře.

"Co to kurva je?" položil jsem tašku na zem.

"Všechno nejlepší oslavenče," přišel ke mě Zayn a objal mě.

"Sakra. Říkal jsem snad že nechci žádnou oslavu," řekl jsem.

"Ale no tak. Přece by jsi nezkazil radost sluníčku ne?" řekla s úsměvem Trisha. "S takovým nadšením tuhle oslavu připravoval."

Já se jenom podíval na Nialla, který stál kousek ode mě a přešel jsem k němu abych ho políbil.

"Všechno nejlepší," zašeptal zatímco mě objal kolem pasu.

Já se usmál a rozhlédl se po místnosti, která byla vyzdobená nejrůznějšími ozdobami. Byli tam snad všichni. Moji kamarádi, pár lidí z práce a dokonce i moje sestra s mým synovcem.

"Sestři," zasmál jsem se a ona mě rychle objala.

"Nemohla jsem si nechat ujít tvoje narozeniny. Páni. Pětadvacet. Už nám stárneš," prohlídla si mě.

"Hele. Tobě už nechybí daleko do třicítky," bouchnul jsem do ní žertovně.

"No jasně. Ty si nikdy neodpustíš pořádně si rýpnout co?" svraštila obočí.

"A ty snad jo?" zasmál jsem se a ona mě ještě jednou objala.

"Jsem rád že jsi tady," políbil jsem ji na tvář.

"Já taky," pohladila mě po tváři. "A podívej kdo tu ještě je," podívala se na Davida.

"Ahoj kámo," vzal jsem si ho do náruče. Už měl 3 a půl roku, ale pořád byl dost malý.

"Všechno nejlepší stejdo Harry," usmál se roztomile.

Já mu dal pusu na čelo. "Díky Dave," položil jsem ho zpátky na zem a pohladil ho po vlasech.

"Je tady někde dort? Jsem si jistý že tento tady přišel hlavní kvůli němu," usmál jsem se.

"Jistě. Už se nese," řekla Trisha, která ho spolu se Zaynem přinesla na stůl Byl vážně obrovský a vypadal opravdu lahodně.

Byla na něm obrovská svíčka kterou jsem sfoukl a následně jsem ho začal krájet.

"Přál sis něco?" opřel se Niall o moje rameno a políbil mě do vlasů.

"Není důvod. Všechno co chci už mám," políbil jsem ho.

Otřel jsem si stále nepřestávající slzy a alkohol jsem vyměnil za společné fotky mě a Nialla. Moc jich nebylo, ale i těch pár mi vystačilo na několik hodin. Bože, tolik jsem ho toužil zase držet, líbat, být s ním. Ale bál jsem e že když za ním přijdu, odmítne mě. A to bych nesnesl.