ONE DIRECTION FAN FICTION

 CHAPTER 16

"Kde teď vlastně bydlíš?" zeptal jsem se.

"Teď vlastně nikde," upil si Liam pití.

"Jak nikde?"

"No... zatím zůstanu v nějakém levném penzionu," řekl.

"Hele... nechceš tady dneska přespat? Nechci tady být sám."

"Pořád se ještě bojíš tmy?" zasmál se Liam.

"Ne," řekl jsem uraženě.

"Ale bojíš," smál se dál.

"No a co," řekl jsem. "Tak uděláš to pro mě?"

"Fajn," řekl po chvíli. "Stejně už je noc."

"Díky, donesu ti deku a přespíš tady," řekl jsem.

"Dobře," řekl Liam.

Nakonec Liam zůstal ještě další den. Čas s ním utekl hrozně rychle a nastala doba kdy se měl Niall vrátit.

"Řekl jsi mu vůbec o mě?" zeptal se Liam zatímco jsme na něj čekali v obýváku.

"Ne, chci aby to bylo překvapení. Vím že tě má rád a určitě se potěší když tě uvidí," usmál jsem se.

"Mhm," pousmál se.

"Už jsou tady," uslyšel jsem přijíždět auto.

"Počkej. Jdi do pokoje, tak to bude lepší," řekl jsem rychle.

"Dobře," vyběhl schody nahoru.

Nadechl jsem se a vyšel jsem ze dveří. Hned se mi naskytl pohled na Nialla, jak vystupuje z auta.

"Lásko!" rozběhl jsem se k němu a objal jsem ho.

"Pozor ať mě neumačkáš," smál se.

"Moc jsi mi chyběl," řekl jsem a dal jsem mu dlouhý polibek.

"Ty mě taky!" pohladil mě po tváři.

"Ehm, Mauro, Bobby zdravím vás," objal jsem je krátce. "Pomůžu vám s tím kufrem," řekl jsem.

"To není třeba, jděte do domu. My se ještě musíme někde zastavit," řekl Bobby.

"Dobře," řekl jsem a ruku v ruce s Niallem jsme odešli do domu.

"Bože, bylo mi tak strašně smutno," dal Niall ruce okolo mého krku.

"Mě taky lásko," opřel jsem si čelo o to jeho. "Teď pojď se mnou, mám pro tebe překvapení," usmál jsem se.

"Jaké překvapení?" podivil se Niall.

"Jenom pojď se mnou!" vzal jsem ho za ruku. "Tak!" zaječel jsem nadšeně když jsem otevřel dveře.

"Liame!" řekl Niall překvpeně a s úsměvem ho šel objat.

"Nialle," zasmál se Liam. "Chyběl jsi mi!"

"Ty mě taky!" řekl Niall.

"Páni, vypadáš jinak. Dřív jsi byl takový malý blondáček s křivými zuby a teď... máš svaly a jsi fešák," řekl Liam žertovně.

"Nech toho," pousmál se Niall a dal mi ruku okolo pasu. "Proč jsi mi neřekl že je tady?" řekl mi.

"Chtěl jsem aby to bylo překvápko!" políbil jsem ho.

"No tak to se ti podařilo," usmál se. "Zůstaneš tady?" zeptal se Liama.

"Chci si něco v blízkosti pronajat," řekl Liam. "Nevíš o něčem?"

"No... co třeba tady?" řekl Niall.

"Cože? Jak to myslíš?" pousmál se Liam.

"Je tady pokoj pro hosty, kdybys chtěl mohl bys tady nějakou dobu zůstat, co říkáš?" zeptal se Niall.

"Bylo by to skvělý, ale co tví rodiče? Mám něco našetřené ale nevím kolik jim budu moct platit, protože zatím nemám žádnou práci jistou," řekl Liam.

"Neboj, jim to vadit nebude. Stejně jsou věčně pryč, hlavně táta," řekl Niall.¨ "Tak co? Alespoň na pár dní?"

"Jestli to tví rodiče dovolí, klidně," zasmál se Liam a krátce Nialla objal.

CHAPTER 17

Niallovi rodiče dovolili Liamovi, aby zůstal jak dlouho bude chtít, za což jsem byl rád.

"Halloween? Vážně?" přišel k nám večer Louis.

"No co jako? Máš něco proti?" řekl jsem zatímco jsem držel Nialla v náručí.

Liam si jenom povzdechl a sedl si do křesla.

"Úžasný. Po stý se budu dívat na Halloween a ještě k tomu na dva gaye přitulení na gauči. Skvělý," podepřel si hlavu rukou.

S Niallem jsme se jenom tiše zasmáli.

"Nebuď bručoun a vem si čipsy," ukázal jsem na misku na stole.

Asi v polovině druhého dílu jsem začal usnínat. Lehl jsem si teda na Nialla, hlavu jsem schoval u jeho krku a ruce jsem měl na jeho hrudi. On mě lehounce vískal ve vlasech. Cítil jsem se při něm tak strašně nádherně.

***

O PÁR DNÍ POZDĚJI

"Zayne?" podíval se na mě Liam.

"Hmm?"

"Kdo je...Harry?"

"Proč?" vstoupila do mě zlost při vyslovení jenom jeho jména.

"No... Niall si s ním včera volal tak jsem se chtěl zeptat," řekl.

"Co? On si s ním volal?" vstal jsem.

"Co je?" řekl překvapeně.

"Kurva. Do hajzlu," začal jsem přecházet po pokoji.

"Uklidni se," dal mi ruce na ramena. "Tak kdo je to sakra?"

"Harry... je Niallův bývalý. A hlavně je to korunovaný debil, jasný?"

"Žárlíš na něho nebo co?"

"Nejenom to. Strašně ho nesnáším a mám nato dost důvodů."

"Dýchej," řekl. "A... kde je vůbec Niall?"

"Říkal že musí jít k nějaké mámině kamarádce, nevím kvůli čemu," přejel jsem si po zátylku. "Počkej... ty myslíš že je teď s ním?" podíval jsem se na něj.

"Ne...já..."

Rychle jsem vyběhl ven a ignoroval jsem Liamovo volání.

Pak jsem co nejrychleji utíkal k Harrymu domu. Zadýchaně jsem se opřel o dveře a otevřel jsem je.

"Nialle!" zavolal jsem.

Nedostal jsem žádnou odpověď, takže jsem přešel do obýváku. Tam seděl spolu s Harrym.

"Co to je?" postavil jsem se před ně.

"Zayne, není to jak si myslíš," vstal Niall a dal ruku na moje rameno, ale já ho odstčil.

"Jak jsi mi to mohl udělat?" řekl jsem zoufale.

Harry jenom zadržoval smích. Ten hajzl.

"Zabiju tě!" vrhl jsem se na něj a začal jsem ho mlátit, ale Niall se snažil dostat mě z něj.

"Zayne, prosím. Nech toho, vážně to není tak jak si myslíš!" řekl Niall.

"Aha. Tak jak to je. Řekl jsi mi že jdeš k nějaké stařence a místo toho jsi u tohoto hajzla!" chytil jsem Harryho za triko.

"Prosím. Pusť ho," naléhal Niall.

"Fajn, fajn," slezl jsem z něho. "Když chceš, byť si s ním. Hodně štěstí," vyšel jsem co nejrychleji ven.

"Zayne, prosím!" doběhl mě Niall.

"Nech mě Nialle. Už ti nevěřím. Pořád je v tom Harry," řekl jsem.

"Miluju tě. Prosím nech si to vysvětlit. Harry mě jenom požádal aby jsme se sešli," řekl.

"Hele, mě to nezajímá," řekl jsem pořád vytočeně.

"Zayne, prosím!" volal dál ale já nereagoval.

Po chvilce za mnou přestal jít a já se začal zadržet slzy zatímco jsem šel a šel. Ocitl jsem se před Louiho domem a váhavě jsem zaklepal. Po chvilce mi otevřel.

"Zayne!" usmál se když mě uviděl.

Já ho jenom beze slova objal.

"Co se stalo?" zeptal se.

"Niall...já...." neodkázal jsem pořádně formulovat slova

"Pojď dovnitř," řekl Louis a odvedl mě do obýváku. "Sedni si a řekni co se stalo,"

"Harry. To se stalo. Pořád je mezi náma ten hajzl. Byl tajně u něho, přitom mi slíbil že už se s ním nikdy nesetká a ještě to co se stalo na tom večírku..."

"Na jakém večírku?" zeptal se.

"Zapomeň na to. To je už jedno. Niallovi je to asi jedno."

"Zayne," dal ruku na moje koleno. "Co se vlastně stalo? Co jsi viděl?"

"Seděli spolu v jeho zasraném obýváku na jeho zasrané sedačce," zavrčel jsem.

"Líbali se nebo..."

"Ne. Ale to jsem asi promeškal," zasmál jsem se falešně. "Nebo se na to teprv chystali."

"Nechápu tě. Copak Nialla nemiluješ? Nevěříš mu?"

"Miluju ho víc než cokoliv na světě," řekl jsem.

"Tak bys neměl všechno zahodit kvůli tomuhle... věř mi," řekl Louis.

"Já nevím. Mohl bych dneska přespat tady?" zeptal jsem se.

"Fajn, ale slib mi že to zítra s Niallem vyřešíš. S chladnou hlavou," řekl.

"Dobře," pousmál jsem se.

CHAPTER 18

Ležel jsem na posteli a zíral jsem do stropu. Louis seděl u počítače a každou chvíli se na mě starostlivě podíval. Najednou mu zazvonil mobil.

"To je Niall," řekl než zvedl.

"Neříkej mu že jsem tady," sedl jsem si.

"Ššš," řekl Louis a dal to na hlasitý odposlech než to zvedl. "Nialle, co je?"

"Ahoj," řekl Niall tiše. Při jeho hlase se mi rozbušilo srdce.

"Ahoj," řekl Louis rychle.

"Prosím nevíš kde je Zayn?"

"Proč bych to měl vědět?" podíval se na mě.

"Dneska jsme se pohádali a odešel. Nevím co mám dělat," řekl až plačtivě. To mě ničilo.

"Proč jste se pohádali?" zeptal se Lou.

"Harry mi zavolal jestli bych k němu na chvíli nezašel protože se rozhodl že odjede zpátky do Irska a chce se rozloučit. Ale ve skutečnosti se po mě snažit vyjet a přemlouval mě ať jedu s ním. Já mu ale jasně řekl že miluju Zayna a nikdy bych ho neopusil. Pak Zayn přišel a celé si to špatně vyložil. Nechtěl slyšet žádné vysvětlení. Nezvedá mi mobil, a nevím kde by mohl být. Už jsem obvolal pár lidí, ale nikdo o něm nic neví. Pak jsem si vzpomněl na tebe a napadlo mě že je dost možná u tebe."

Louis se na mě podíval. Já kývl na znamení, ať mu řekne že je tady.

"Podívej... Nialle... Zayn je tady."

"Cože? Vážně? Proč jsi mi to neřekl?" zeptal se zaskočeně.

"Nechtěl abych ti to říkal," řekl Louis.

"Je teď s tebou?"

"Jo."

"Zayne?" řekl jemně.

"Lásko," řekl jsem tiše.

"Miláčku prosím vrať se. Slibuju že už se s Harrym nesejdu. Chci být s tebou. Prosím tě."

Chvilku jsem mlčel než jsem odpověděl, "Dobře."

"Přijdeš teď?" zeptal se.

"Jo," řekl jsem.

"Miluju tě. Moc," řekl Niall.

"Taky tě strašně miluju. Za chvíli jsem u tebe," řekl jsem rozcítěně.

"Ahoj," usmál se Louis a zavěsil. "Takže jdeš?" zeptal se mě.

"Jo," vstal jsem. "Díky," objal jsem ho krátce.

"Není za co. Hlavně si to vyřešte. Přece se nebudete hádat kvůli takovým blbostem ne?"

"Máš pravdu, ještě jednou díky," usmál jsem se a odešel jsem z Louiho domu.

***

Vešel jsem do Niallova domu kde v obýváku čekali Niall a Liam. Hned jak mě Niall uviděl, rozběhl se ke mě a pevně mě objal.

"Miláčku!" zaječel.

"Ni, odpusť mi to. Jsem blbec."

"Nemám ti co odpuštět. To ty mě. Slíbil jsem ti že s Harrym se už nikdy nesejdu a nedodržel jsem to."

"Už je to jedno. Nebudeme se k tomu vracet," hladil jsem ho po vlasech.

"Nahnal jsi nám strach!" přišel k nám Liam se smíchem a taky mě objal.

"No jasně. U tebe tomu moc nevěřím," řekl jsem.

"Lásko, prosím odpustíš mi?" řekl najednou Niall.

"Miláčku neboj. Je to za námi, nemusím ti odpouštět nic, jasný," pohladil jsem ho po tváři.

Niall jenom kývl a spojil naše rty v dlouhém polibku.

CHAPTER 19 THE END

O MĚSÍC POZDĚJI

"Už přišly dopisy z univerzit!" zaječel Niall.

Nervozně jsem polkl.

"Otevřeme vždycky ty ze stejné zároven ne?" řekl jsem.

"Jo," usmál se. "Neboj, cítím že to dopadlo dobře."

"Snad máš pravdu," snažil jsem se o úsměv a naráz jsme otevřeli dopisy z Walské univerziy.

"Nepřijatý," řekl Niall smutně. "Ty?"

"Taky," řekl jsem.

"No... ještě zbývají dvě," řekl Niall.

"Mhm," pokusil jsem se o úsměv.

"I na tuhle mě nepřijali," otevřel Niall další dopis.

"Mě jo," řekl jsem překvapeně.

"Vážně? Zlato, to je úžasný!" objal mě Niall nadšeně.

"Ale bez tebe tam nepůjdu," řekl jsem.

"Miláčku, nech toho. Radši si otevřeme ještě tu poslední jo?" pohladil mě po tváři.

Se zatajeným dechem jsem teda otevřel poslední obálku. Taky jsem byl přijatý.

"I na tuhle mě vzali," řekl jsem.

Niall tu svou ještě neotevřel. "Otevři to za mě," podal mi ji.

Třesoucíma rukama jsem teda otevřel jeho obálku.

"Jsi přijatý!" usmál jsem se a tak silně jsem ho objal až jsem ho povalil na postel.

"Takže jdeme spolu na univerzitu?" řekl Niall.

"Jdeme," usmál jsem se a dal jsem mu pusu.

"Miluju tě," řekl Niall.

"Já tebe taky," políbil jsem ho znovu.

"Zavoláme i Louimu jestli ho vzali?" zeptal jsem se.

"Jasně," řekl Niall a já vyndal mobil abych mu zavolal.

Ani jsem nestihl nic říct a už jsem slyšel Louiho křik. "Vzali mě na Londýnskou!"

"Tebe taky?" řekl jsem nadšeně.

"Vy tam jdete taky?" zeptal se.

"Jo," zasmál jsem se.

"Skvělý!" ječel dál Louis. "Musíme se sejít a oslavit to ne?"

"Jasně. Za hodinu tady?" řekl Niall.

"Budu tam! Woo hoo!"

Musel jsem se zasmát.

"Takže tam jdeme všichni tři?" dal mi Niall ruce okolo krku.

"Tři mušketýři," zasmál jsem se.

"Zavolej Liamovi, ať taky přijde," řekl.

"Jo hned, ale ještě předtím musím udělat jednu věc," řekl jsem.

"Jakou?" zeptal se Niall.

Vytáhl jsem krabičku.

"Zayne... co to..." viděl jsem se Niallovi zatajil dech.

"Nialle Horane..." začal jsem. "Staneš se... hrdým nositelem tohoto šperku?" otevřel jsem se smíchem krabičku ve které byl řetízek se velkým Z.

"Sakra. Víš jaký jsi mi nahnal strach?" bouchnul mě Niall do ramene.

Zasmál jsem se. "Už jsi myslel že tě žádám o ruku co?"

"Ty jseš fakt debil," políbil mě dlouze

"Miluju tě," usmál jsem se během polibku.

"Já tebe víc," zašeptal Niall.